stredocech.net

Základní informace

Romeo a Julie 2014

Praha – Na muzikál Romeo a Julie 2014 jsem se těšila o to víc, protože jsem pár týdnů před premiérou dělala rozhovor s jedním z autorů, Jiřím Barešem z Horoměřic a také s představitelkou chůvy, Veronikou Zelníčkovou z Tuchoměřic. Oba byli nadšení, jak by ne, když tím žili kolik měsíců. Přijala jsem pozvání na květnovou premiéru a šla do Divadla U Hasičů s velkým očekáváním. A taky s vědomím, že jde o moderní pojetí klasického dramatu. Jedná se o obnovené zpracování muzikálu Romeo a Julie, který se hrál už před povodněmi v roce 2002. A právě povodně tehdy zamíchaly kartami a tak jsme si museli pár let počkat na nové zpracování. A tak jsem nic neočekávala, jen jsem chtěla vnímat děj, hudbu a tanec.

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

Přiznám se hned v úvodu, že jsem trochu znejistěla, když jsem viděla jednoduchou scénu, která na nás koukala už při příchodu do hlediště, ale po pár obrazech jsem jí téměř nevnímala a na konci mi dokonce přišlo, že každý další detail by byl spíše na škodu. A to hlavně díky úžasné hudbě a libretu Jiřího Bareše. Během celé hry se střídala jedna krásnější melodie než druhá, které podtrhly výborné výkony herců. Spíš než jako muzikál to na mě působilo jako zpívaná činohra a o to víc byl celý příběh uvěřitelnější a dojemnější. Ač všichni osud postav dobře znají, já osobně jsem při smrti Julie do poslední chvíle doufala, že nůž odloží a z hrobky odejde, tak moc, a to nejen mě, celé zpracování zasáhlo a vtáhlo do děje.Pojďme ale blíž….

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

Začátek představení znamenal krátkou projekci na plátně, sérii až drsných obrázků o stavu dnešního světa – děti trpící hladem, nouze a chudoba v některé z rozvojových zemí, zlo, strach, slzy, pláč. I to je obraz dnešního světa. Pak střih, tma a scéna začíná. Ten začátek mě zarazil, ale pak jsem pochopila to pojetí. Klasický příběh posazený do dnešní doby. Úplně moderně. Nejde tu o nic jiného, než o myšlenku, podstatu, princip. A nespravedlnost, nepochopení, lásku, ať naplněnou či nenaplněnou, opětovanou nebo odmítanou. Je asi zbytečné rozebírat obsah klasikova dramatu. Romeo, Julie – Montekové, Kapuleti, spodina, smetánka, láska opravdová, láska nalinkovaná. Však to znáte z pohádek a někdy i ze života. Rodiče pro svoji jedinou a milovanou dceru vyberou ženicha a basta. Toho si vezmeš a tak to bude. Dcera se vzepře, protože za prvé neví, proč by se měla vdávat, vždyť je skoro ještě dítě a za druhé, její srdce bije pro jiného. Rodiče jí nerozumí, ti se přece nehodí, jsi urozená a musíš mít muže stejného společenského postavení a tečka. Ještě že je tady ta chůva, která má aspoň trochu pochopení a sem tam zakryje nějakou tu lež, lest a tajemství. Jenže pak se to tak nějak všechno zamotá. Boj o moc, boj o srdce, dobro, zlo, nedorozumění, obvinění, trest, útěk, naděje, rozhodnutí…. A nakonec je všechno špatně. Dva zmařené mladé životy. Smrt až do hrobu. A pak smutek, výčitky, beznaděj, definitivní ztráta a otázka proč? Proč? Proč? A opona padá dolů.

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

Tenhle příběh je přesně podle Shakespearova scénáře. Tak to má být. Když si někdo vezme do hlavy, že nazkouší tuhle klasiku, bylo by přinejmenším hloupé ji jakkoli předělávat, myslím z hlediska myšlenky. Tvůrci tohoto muzikálu – Jiří Bareš a Jiří Untermüller – to měli na paměti a drželi se toho od začátku až do konce. Celou hru posadili do dnešní doby. Žádné kulisy, žádné kostýmy, prostě moderna. Taky na to pan Bareš upozornil: „Ponechali jsme podstatu příběhu, ale pojali jsme ho moderněji. Láska a nenávist byly, jsou a budou, záměrně proto nestanovujeme přesnou dobu, kdy se příběh odehrává. Také herecké obsazení muzikálu je, až na jedinou výjimku, jiné. Tou výjimkou je Braňo Polák v roli Merkucia. Za rok 2002 za ni získal užší nominaci na Cenu Thalie a určitě bude velkým přínosem i nyní. Jinak jsme vsadili na mladé herce z hereckých škol a pražských muzikálů, kteří prošli náročným konkurzem. V muzikálu je naprosto nutné, aby herec dokázal svojí roli pojmout „činoherně“. A tento herecký, činoherní vklad musí hudba umocnit, nikoliv nahradit.“

Byla jsem moc zvědavá, jak se s tím vším představitelé porvou. A byli opravdu skvělí! A taky jsem byla zvědavá na chůvu, o které její představitelka, Veronika Zelníčková, řekla: „Je to zvláštní role už jen v tom, že chůva je na jevišti skoro víc, než hlavní hrdinové. Ona si vlastně zazpívá skoro se všemi a to je pro mě úžasné. Je to taková komická postava, trochu střelená. Je tam vlastně pořád a její role končí chvíli před koncem, smrtí Julie. Už nemá koho opečovávat. Potom se ukáže ještě na pohřbu, ale už je jiná. Z té komické postavičky je úplně vypuštěná osoba. Jakoby pro ni končí život, protože, a to tam není řečeno, přišla o svoje miminko a o Julii se starala jako by byla její dcera…“ A nemýlila se jediným slovem. Chůva byla sice malinko střelená, ale v jednu chvíli mě rozplakala. To když měla srdcervoucí sólo, při kterém mi běhal mráz po zádech.

Bylo by těžké vyprávět vám scénu po scéně, to nejde. Spíš se ale zastavím u kulis a rekvizit. Jak jsem zmínila, tento kousek je pojatý velmi moderně. Uprostřed jeviště stojí konstrukce připomínající lešení a na ní se odehrává všechno. Chvíli slouží jako postel, potom jako komnata, taky jako zídka a nakonec se stane hrobem. Jen se musíte nechat vtáhnout do děje a vnímat to. A není to vůbec těžké. Tvůrci od první chvíle dokážou navodit atmosféru, třeba dobovou, která je ještě umocněna velkoplošnou projekcí. Takže když jde Julie za ctihodným otcem do kostela, na plátně za scénou se objeví vitrážová okna, vidíte i zdobené sloupy a máte dojem, že jste sami v kostelní lodi.

A samozřejmě to všechno nejde bez herců. Na slavnostní premiéře nám zahráli:

Julie – Martina Černá
Romeo – Lukáš Ondruš
Merkucio – Petr Šudoma
Chůva – Petra Janková
Lorenzo – Aleš Kohout
Kapulet – Petr Urbánek
Kapuletová – Bára Smejkalová
Tybalt – Tomáš Smička
Paris – Richard Pekárek
Benvolio – Jiří Bareš junior
Gonzalo – Petr Urbánek

Ti byli samozřejmě vidět a jejich výkony byly hodné obdivu. Při rock´n´rollu jsme se rozpohybovali všichni a při saltech, které chlapci předváděli, se nám tajil dech. Ale jsou tu i ti, kteří vidět nejsou, ale bez nichž by to nešlo. Kromě tvůrců, o kterých už byla řeč, jsou tu i další důležití lidé.

Hudební nastudování – také Jiří Bareš
Choreografie plesu a rock´n´rollu – Lukáš Vilt
Světla – Ivan Vlasák
Zvuk – Luboš Rampa a Jiří Bareš
Projekce – Jiří Bareš junior
Výroba a produkce – Vladimír Srp

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

foto: Petr Marek, MUSICAL.cz

Podtrženo, sečteno: tvůrci vsadili na talent, cit a kreativitu představitelů a to se jim vyplatilo. Na muzikálové scéně právě vyšla nová hvězda, která je důkazem toho, že i stará dobrá klasika, která třeba nezaujme jedenáctiletého pubertám, kterého mám doma já, je pro něj v moderním kabátě docela dobře stravitelná. Seděl vedle mě a vnímal ten příběh úplně celý. Viděla jsem, že o tom přemýšlí. Když jsme pak odcházeli, řekl mi: „Mami, to je smutný, že umřeli. Ale umřeli spolu. A co ty rodiče? Ty budou asi moc smutný, viď?“ Co na tom, že nebyly blýskavé kostýmy, ale trika, džíny a mikiny a že měl Jirka Bareš junior každou kecku jinou. Tady šlo o sdělení myšlenky, a to, podle mého názoru, povedlo!

Renáta Šťastná

Více o muzikálu najdete tady:

https://www.facebook.com/romeoajulie

 

You must be logged in to post a comment Login